Zjistěte Kompatibilitu Znamení Zodiac
Boje zhoršené COVID-19 brzy nezmizí. Letošní rok by měl být pro zpravodajský průmysl budíček.
Obchod A Práce
Pokud se naše odvětví nezlepší v podpoře duševního zdraví novinářů, jedinci, kteří přinášejí jedinečné a tolik potřebné perspektivy, odejdou.

(Adobe Stock)
COVID-19 si vybral obrovskou emocionální daň na naší novinářské komunitě.
Dekádu pracuji v oblasti bezpečnosti médií a duševní zdraví je v redakcích na pořadu dne více než kdykoli jindy, co znám.
Ale stále to není priorita všude v průmyslu.
V den výročí pandemie je mnoho našich kolegů vystresovaných, úzkostných, vyhořelých. Boje zhoršené COVID-19 brzy nezmizí. Tento rok by měl být pro naše odvětví budíčkem.
„Traumatické události a rozsáhlé krize, jako je pandemie, slouží jako lupa na stávající podmínky pro jednotlivce a komunity, kterých se dotýkají,“ říká Dr. Kevin Becker, klinický psycholog a specialista na traumata. 'Data nám říkají, že novináři jsou vystaveni traumatickým událostem častěji než mnozí vojáci.' Jako takové jsou vystaveny zvýšenému riziku dopadů na duševní zdraví souvisejících se ztrátami a tragédiemi spojenými s COVID-19.“
Po měsících sledování největšího globálního zpravodajského příběhu v živé paměti je život nejistý. Novináři se obávají jistoty zaměstnání, online zloby, útoků vůdců podkopávajících naši legitimitu, „infodemie“ dezinformací.
Jsme hyperpropojení a odpojení. Pracujeme na dálku tváří v tvář neúprosným zprávám a hledáme nové způsoby interakce s kolegy, kontakty a příběhy.
Ale naštěstí došlo k několika pozitivním změnám.
Phil Chetwynd, Global News Director pro Agence France-Presse, vítá zvýšenou chuť do konverzace.
„V některých redakcích došlo k velmi zdravému kroku kupředu v kultuře dialogu o duševním zdraví, pravděpodobně k nám mírně vynuceným výjimečnými okolnostmi, které ovlivnily redakce a společnost,“ řekl mi. 'Neměli bychom podceňovat tuto schopnost mluvit o tomto tématu (duševního zdraví), zejména v redakcích, kde se o tom nemluvilo, protože zprávy nebyly tak inovativní a prozíravé jako některá odvětví.'
I když je to krok správným směrem, není zdaleka univerzální.
Tanmoy Goswami přišel o práci po uzavření čtenářsky financovaného novinářského webu The Correspondent.
'Decimace redakcí po celém světě vyvolala obrovské zoufalství,' řekl, 'a nejsem si jistý, zda redakce, které stále stojí, dělají dost pro to, aby se lidé méně obávali o svou budoucnost a své blaho.'
Nedávno spustil nezávislou platformu duševního zdraví, Zdravý rozum a poznamenává, že není sám, kdo hledá alternativu k tlaku a nejistotě prostředí redakcí.
Pokud se naše odvětví nezlepší v podpoře duševního zdraví novinářů, obávám se, že žurnalistika ztratí jednotlivce, kteří přinášejí jedinečné a tolik potřebné perspektivy. Nemyslím si, že naše odvětví dosud uznalo cenu nečinnosti.
Naše je macho kultura, kde jsme hrdí na svou odolnost. Ale jak mi řekl profesor Anthony Feinstein po desetiletích studia dopadu práce novinářů na jejich duševní zdraví, „odolnost neznamená imunitu“.
Události minulého roku neúměrně zasáhly ty, které náš průmysl a společnost jako celek již marginalizovaly.
Joyce Adeluwoye-Adams je redaktorkou pro diverzitu redakce v Reuters. Řekla: 'Bohužel stále existuje obrovské stigma kolem duševního zdraví v černošské komunitě.' Kvůli historické nepřízni osudu jsme kulturně vychováni k odolnosti a překonání všech bouří – to je naše ochranná zbroj proti jakékoli potenciální diskriminaci, které můžeme čelit nyní nebo v budoucnu. V důsledku toho může být obtížné promluvit nebo vyhledat pomoc ohledně duševního zdraví. Je proto odpovědností nás všech jako vedoucích v rámci úvodníku vytvořit kulturu, kde je odstraněno stigma mluvení o duševním zdraví.
„Musíme zajistit, že poskytujeme psychologicky bezpečné prostředí, kde se všichni naši novináři – bez ohledu na jejich kulturní, etnický nebo socioekonomický původ – budou cítit pohodlně při hledání pomoci, kterou potřebují.
„Ve společnosti Reuters jsme hluboce odhodláni poskytovat tento bezpečný prostor a poskytovat zdroje na podporu našich novinářů, včetně sítě kolegů, traumatologického poradenství CiC, uměleckých kurzů, zdrojů meditace a všímavosti a nového svátku duševního zdraví, který se bude shodovat se světem Den duševního zdraví.'
Jako někdo, kdo otevřeně mluvil o svých vlastních bojích, jsem si tento rok pravidelně připomínal hodnotu spojení s ostatními a sdílení svého příběhu. Mám štěstí, že už tu komunitu mám. Ne každý to dělá. Duševní onemocnění může být neuvěřitelně izolující.
Všichni máme svůj podíl na změně tohoto rozhovoru.
Zejména ti ve vedení by měli chodit na procházku a také mluvit.
Sarah Ward-Lilley je vedoucí redaktorkou BBC News and Current Affairs a jednou z korporací v oblasti duševního zdraví.
„Největší lekcí pro mě byla odolnost – naučit se, jak si udržet svou vlastní a jak pomoci i svým kolegům,“ řekla. „Povzbuzování rozhovorů o tom bylo životně důležité, abychom se mohli podělit o starosti, předávat nápady a získat povzbuzení od ostatních. A tento rok mi také dal několik dobrých nových návyků – postavit se včas na procházky, fotografovat stromy a na noc zavírat notebook. Mojí prioritou je nyní udržet tuto odolnost i v nadcházejícím roce.'
Po roce práce na dálku je důležité dobré vedení. Manažeři však také potřebují podporu, aby si udrželi svou vlastní odolnost a odolnost svých týmů.
„Virtuální správa je pod tlakem a je složitá, existuje mnoho nástrojů pro správu, týmy, které je třeba sledovat, kontext situace v domácnostech a rodinném životě,“ říká Chetwynd. „Výzvou nyní s více virtuální prací je, jak lépe strukturovat pracovní postupy? Jak přinášíme osvědčené postupy našim zaměstnancům, abychom se vyhnuli jejich nasávání?“
Držitel Pulitzerovy ceny Mar Cabra nyní po vyhoření trénuje digitální wellness. Věří, že jen málo společností skutečně investovalo do pomoci svým zaměstnancům při zdravém přechodu na práci na dálku.
„Je to výzva na osobní úrovni, ale také na organizační úrovni. Stalo se to problémem v mediálních společnostech, kde je mnoho pracovních postupů komunikace v redakci neplánovaných,“ řekla. „Aniž bychom přehodnotili, jak chceme mít tyto komunikační toky na dálku, typickým efektem je chaos. Problém je v tom, že to vede k vyšším úrovním stresu, což může vést k vyhoření a odpoutání se od organizace.“
Pro mnohé je stanovení hranic těžké a často vyžaduje zásadní posun v myšlení. Letos mi několik novinářů – včetně těch starších – řeklo, že nemají jinou možnost, než spát s telefonem vedle sebe. Může se to rovnat vzdání se kontroly. Ale může to být také krok k tomu, abychom znovu získali kontrolu nad svým duševním zdravím.
Lídři musí udávat tón a musí uznat dopad našeho jednání na ostatní, zejména ve vzdáleném světě, což je něco, co Jon Birchall z britského vydavatele Reach PLC řekl, že se naučil aktivním nasloucháním svému týmu.
„Nejdůležitější zpětná vazba, kterou jsem od svého týmu obdržel, je, že manažeři musí praktikovat to, co hlásají, pokud jde o pozitivní přístupy k duševnímu zdraví. Posílat e-maily pozdě v noci a představa ‚vždy být zapnutá‘ je příliš snadná past, do které se nelze chytit, když je hranice mezi pracovním a soukromým životem tak výrazně rozmazaná.“
V našem oboru je často citovaná věta, že nejlepší novináři nedělají nejlepší manažery. Možná je čas na přehodnocení. Základem žurnalistiky je myšlenka být dobrým posluchačem. Nejlepší novináři projevují empatii svému okolí. COVID-19 posílil hodnotu empatie – vůči našemu publiku, našim komunitám.
Možná je načase, abychom se zastavili, abychom si uvědomili, jak by nám to mohlo posloužit, když se zastavíme a slyšíme ty, kteří jsou mezi námi.
„Myslím, že největší lekcí, kterou jsem se naučil, je více naslouchat,“ řekla mi Stephanie Backusová, národní manažerka digitální redakce Hearst TV. „V mém světě se zpravodajský cyklus tak zblázní, že se někdy zapomeneme zastavit a naslouchat našim lidem, protože jsme tak pohlceni tím, co se děje ve zprávách. Ale distribuce nás donutila zastavit se a více naslouchat a skutečně slyšet, co naši zaměstnanci říkají, i když nemohli přijít na to, jaká slova použít.“
Jako novináři musíme přijít na to, jaká slova chceme použít k vyprávění vlastních příběhů, a pomáhat lidem kolem nás dělat totéž.