Kompenzace Za Znamení Zvěrokruhu
Nastavitelnost C Celebrity

Zjistěte Kompatibilitu Znamení Zodiac

Poynter Podcasts: Diversity in Denmark and the Cartoon Controversy

Archiv



Poslechněte si, jak dánští novináři mluví o dopadech kontroverze na způsob jejich práce.

Chcete-li tento soubor načíst do vašeho iPodu, přetáhněte tento odkaz do vaší knihovny iTunes nebo klikněte na tento odkaz ke stažení MP3


Chcete-li si poslechnout podcast ze začátku února 2006, kdy členové fakulty Poynter uspořádali kulatý stůl o sporu o karikatury, klikněte zde .

Už je to šest měsíců od doby, kdy byly zveřejněny dnes známé karikatury Mohameda v dánských novinách Jyllands-Posten .

Se třemi dánskými novináři, kteří tento týden navštívili Poynter, Roy Peter Clark moderoval diskusi zaměřenou na lepší pochopení sporu – z dánské perspektivy. Novináři — Jens Otto Kjaer Hansen a Peter z Jacobsenu z Centrum žurnalistiky a dalšího vzdělávání (Centrum pro odborný rozvoj žurnalistiky) a Osamělý Vandborg , z Kodaně Aller Press — řekl šokující reakce z celého světa přiměla dánské novináře, aby přehodnotili svůj přístup k náboženské a kulturní rozmanitosti v jejich vlastní společnosti. Dánští novináři se podle nich nyní musí rozhodnout, jak tuto rozmanitost co nejzodpovědněji pokrýt.


- Produkovaný Meg Martinová a Larry Larsen







Lehce upravený přepis podcastu:


Roy Peter Clark, viceprezident Poynter a hlavní vědec: Jsem Roy Peter Clark, hlavní vědec na The Poynter Institute. A tento podcast využívá přítomnosti tří novinářů z The Poynter Institute Dánsko . Je tu Peter Jacobsen a Jens Hansen a Lone Vandborg. Petere, představil by ses prosím znovu?

Peter From Jacobsen, programový ředitel Centra pro žurnalistiku a další vzdělávání (CFJE: Centrum pro profesionální rozvoj žurnalistiky): Ano, ahoj, jmenuji se Peter a pracuji jako konzultant a učitel a [pracuji na] analýze [] žurnalistiky pro Centrum pro žurnalistiku a další vzdělávání v Dánsku.

Lone Vandborg, editor kopírek, Aller Press : Ahoj, jsem Lone a pracuji pro dánský televizní časopis s názvem Aller Press tam a někdy jako televizní komentátor Eurosport .

Jens Otto Kjaer Hansen, ředitel, CFJE: Ano, a já jsem Jens Hansen a jsem ředitel Centra, o kterém se zmínil Peter.

Roy Peter Clark: Dobře, velmi dobře. Děkuji. Ve Spojených státech jsme přemýšleli a diskutovali o všech otázkách souvisejících s publikací, původně v Dánsku, série karikatur zobrazujících proroka Mohameda. Jejich zveřejnění a následné události vedly k různým druhům protestů po celém světě – některé pokojné, některé velmi, velmi násilné. A my se snažíme novinářům pomoci přijít na to, jak to pokrýt, jak o tom přemýšlet.

Tady ve Spojených státech byla jednou z velkých otázek: „Měli jsme zodpovědnost znovu publikovat karikatury, obrázky, abychom se všichni mohli zapojit do lepší konverzace o vztahu mezi, řekněme, svobodou projevu a touhu zbytečně neurážet citlivost náboženské nebo etnické skupiny?

Debata ve Spojených státech byla velmi, velmi intenzivní. Takže si myslím, že vy tři to můžete trochu osvětlit. Mohl byste nám tedy nejprve pomoci pochopit, jak probíhala konverzace a reakce mezi dánskými novináři v měsících od zveřejnění karikatur?

Peter Jacobsen: Mohl bych o tom něco málo říct. V září loňského roku jsem se zúčastnil konference školitelů redakce zde v Poynteru a byla tam velmi zajímavá diskuse o diverzitě. Byl jsem součástí dánské skupiny a myslím, že [uvnitř] [dánské] skupiny nebylo tolik povědomí o tom, že by pro nás byla [rozmanitost] velmi důležitá. Ale myslím si, že nyní, když máme tento případ v Dánsku, je nyní mnohem větší povědomí a každý vidí, že je to pro nás také velmi důležité. Jsme ve skutečnosti multikulturní společností, stejně jako vy jste zde ve Spojených státech.

Lone Vandborg: Tam, kde pracuji, jsme o tom vlastně také hodně diskutovali, ne že by některá z publikací [které vydáváme] byla nějaká, která by to nesla nebo o tom přemýšlela, protože [jsou] spíše v zábavě [boční]. Takže jsme tu diskusi vést nemuseli, ale samozřejmě [mluvili jsme o] svobodě slova (Můžete říct, co chcete říct?) a celé té náboženské debatě.

A abych shrnul spoustu věcí, myslím, že nás všechny překvapilo, že se to mohlo změnit ve věc, ve kterou se to změnilo. Pravděpodobně vše proto, že naše dědictví za posledních pár let nebo posledních pár desetiletí bylo takové, že náboženství je – pro obecné Dány, křesťanské Dány, nebyli byste tak uraženi, že kdyby se něco stalo, prostě byste řekli 'Ach tak.' A kvůli [takovým] silným pocitům [vzešly z toho] nás samozřejmě přimělo říci: 'Wow.' To bylo překvapení a pak [došlo] k celé debatě o – „Měli byste to udělat?“ 'Je relevantní to udělat?' 'Pomohlo to něčemu?' 'Měli bychom to ukázat hned, jen abychom řekli: 'No, nemůžeme být ovládáni vztekem Blízkého východu'?' 'Nebo bychom jim to měli ukázat znovu?' 'Nebo bychom si to měli vzít k srdci a říct, že je to jako.' tak překročení hranice?' – celou tu debatu.

A musím říct, že když mluvíte s lidmi, je to jako – ani bych neřekl 50/50 – některé problémy budou vypadat jako 80/20 a jiné naopak. A nemyslím si, že jsme došli k nějakému závěru, protože jednoho dne budou nějaké nové informace a vy se budete cítit tak, a další den budou nové informace a vy se budete cítit jinak. A tak si myslím, že je to pro nás proces učení, a jak řekl Peter, bylo to pro nás opravdu uvědoměním si, že jsou tu opravdu jiné problémy a pocity, které je třeba poznamenat.

Roy Peter Clark: Chci se k tomu vrátit, ale, Jensi, chci tě hned zapojit a zeptat se tě, jaký je tvůj názor na to, jaké jsou tvé zkušenosti s novináři a jejich reakce na to.

Jens Hansen: No, jen jsem chtěl přidat poznámku k vašim úvodním poznámkám o vaší debatě ve Státech. Řekl bych, že diskusi rozumím, protože [byla tam zpráva] v Dánsku, zveřejněná před několika dny, která ukázala, že tato karikatura byla publikována ve více než 104 médiích a více než 40 zemích. Což ve skutečnosti znamená, že mnoho médií v mnoha zemích přijalo stejné zásadní rozhodnutí o relevanci diskuse o svobodě slova ve světle této akce, a vidím, že je základem velmi obtížné otázky, zda … je pravda, zda je pro to relevantní test.

Takže mám [cit pro] debatu. Ale abych se vrátil k otázce, myslím, že nejdůležitější v Dánsku je to, že jsme najednou zjistili, že to je opravdu problém. Chci říct, mohlo by se to stát, protože v Dánsku máme velmi otevřenou tradici [o tom, co můžeme publikovat, co můžeme dát [do] debaty. Pravděpodobně [je to] více [liberální] než ve Státech, … sekulární společnosti. A vždy je tu také určitý druh mentálního rozdílu, že můžeme vést těžké debaty, aniž bychom si to vzali k srdci. A někdy odkazujeme na něco ve smyslu pro humor, co by mohlo být špatně pochopeno.

Ale to není otázka toho, být [humoristy]. Máme jakousi národní tradici a myslím, že mnoho Dánů bylo docela ohromeno tím, že [byl kolem karikatur takový povyk]. Takže si myslím, že je důležité, když mluvíte o pochopení toho, jak se to mohlo stát. Chci říct, v Dánsku to nebyl žádný velký problém a věci horší, nebo stejně horší, dalo by se říci z této perspektivy, už byly zkoušeny dříve. Ale poprvé jsme měli reakci takové velikosti. A pak se můžete rozhodnout, zda to bylo správné nebo ne, ale to jistě nikdo nečekal.

Roy Peter Clark: Po návštěvě Dánska a úzké spolupráci s mnoha dánskými novináři vám poskytnu několik rychlých dojmů o Dánech. Zdá se, že Dánové jsou ve všem velmi ležérní, dokud nemluvíte o sexualitě, a pak se Dánové začnou neustále smát. V Dánsku je mnohem otevřenější ohledně sexuality a určitých forem vyjadřování než ve Spojených státech, kde si myslím, že reakce jsou poněkud puritánštější. A další věc, ta úžasná instituce, kterou máte mezi fotbalovými fanoušky, mě také zaujala. Ne chuligáni , ale říká se jim zábava , což je slovní hříčka, což znamená něco jako stoupenci milující zábavu, a charakterizuje to dánskou kulturu, protože i v silně emotivních situacích, jakými může být evropský fotbal, jsou Dánové považováni za uvolněné, milující zábavu a uvolněné. .

Jens Hansen: Například existuje spousta velmi vtipných – a někdy i dost drsných – karikatur o naší královně. A všichni se smějí a pravděpodobně také královna a její rodina. To je způsob, jakým jsme zvyklí mluvit[o] a diskutovat[o věcech]. A znovu, to nutně neznamená, že je moudré udělat to, co se stalo. Ale je to nutné ve snaze tomu porozumět – je to součást této tradice [] velmi otevřené debaty.

Roy Peter Clark: Dovolte mi, abych se vás zeptal na diverzitu – etnickou diverzitu a kulturní diverzitu, jak jste ji popsali. V mých dřívějších rozhovorech s dánskými novináři, když jsme mluvili obecně o věcech, jako je etika nebo psaní novin, byl obrovský zájem a ohromné ​​spojení. Ale musím říct, že byly příležitosti – teď mluvím asi před deseti lety – kdy jsem se pokusil nastolit témata, jako je rasová a kulturní rozmanitost a potřeba zastupovat určité části komunity, které se mohou cítit vyloučeno, kde reakcí byla zvědavost, ale pocit, že se jedná o americký problém, kvůli naší historii otroctví a kvůli naší tradici přistěhovalců. Ale teď se zdá, že to, co říkáte, je, že reakce může být v důsledku této zkušenosti jiná. Petr?

Peter Jacobsen: Když se podíváme na tuto dánskou tradici myšlení „Neber to tak vážně“, dobře, nyní můžeme vidět, že jsou někteří lidé [kteří] berou některé věci velmi vážně... To by pro nás mohl být budíček, že jsme jiní a přemýšlíme jinak, a myslím si, že to může být pro dánské novináře zcela nová situace, protože pokud na to jako novináři začneme reagovat, musíme mnohem více přemýšlet o tom, co si lidé doopravdy o čem myslí. publikujeme. To je velmi zajímavá věc, kterou si novináři myslí také v Dánsku.

Roy Peter Clark: Lone, kdybych se díval například na váš televizní program…

Lone Vandborg: Pak se budete dívat na tenis.

Roy Peter Clark: Dobře, kdybych sledoval televizní zpravodajství v Dánsku nebo kdybych četl noviny, mohl bych vidět rozmanitost – kulturní, etnickou nebo náboženskou rozmanitost, která v zemi existuje – zastoupenou ve zprávách? Kdybych byl mladý – nejsem si jistý, jaké jsou ty podmínky –, ale kdybych byl mladý muslim, který se přistěhoval do země, mohl bych číst noviny a vidět sebe a své hodnoty nějakým způsobem reprezentované?

Peter Jacobsen: Myslím, že budeš. Myslím, že bude mnoho způsobů, jak se podívat na všechny ty různé lidi, kteří žijí různými způsoby, a my máme rostoucí povědomí novinářů o těchto rozdílech. Ale také si myslím, že alespoň v Dánsku roste diskuse o tom, jak tyto věci lépe pokrýt. Jak být lepší, pochopit, jak tito lidé žijí, a jak s tím dělat žurnalistiku.

Lone Vandborg: Také bych doufal, že mladý muslim, který se dívá na zprávy, se bude chtít podívat na zprávy, jen obecně, a ne si jen [myslet]: „Ach, s tím se dokážu ztotožnit,“ protože, myslím, i když to je dobrá věc v debatě, kterou nyní v Dánsku vedeme – což je debata, kterou potřebujeme na všech možných úrovních. Ale je to také, víte, zajišťujete? A neříkám, že toto [je taková situace], ale lidé říkají: 'Ach, musíme vidět náboženské symboly, protože jsme muslimové, židé, velmi křesťané nebo co.' Nebo říkáte: „No, děláme noviny a děláme to jen na základě zpráv, a to by mělo platit pro všechny ve společnosti“?

A to je také debata, která nyní probíhá: Měli bychom udělat víc? Měli bychom dělat méně? Měli bychom to nechat ovlivnit způsob, jakým vytváříme zprávy? Měli bychom pokračovat v cestě, na které jsme [nyní, na které] se ve zprávách příliš často nedějí náboženské věci, pokud to s tím ve skutečnosti nesouvisí? Takže když řeknete: „Byl bych jako mladý muslim příbuzný ve své komunitě a ve svém náboženství? — pravděpodobně ne tolik [v] náboženství, ale doufejme, že alespoň ve společnosti a v místní společnosti.

Roy Peter Clark: Pamatuji si – žiji v rasově různorodé komunitě, asi pět mil jižně odsud, The Poynter Institute, a pracoval jsem pro středoškolské noviny. A tamní studenti, protože Florida je plážová oblast, velmi často ukazovali fotografie atraktivních studentů, někdy modelujících plavky. A pamatuji si, jak za mnou přišla jedna mladá Afroameričanka a [ona] mi řekla: „Víte, kdybyste se podívali do těchto novin, nikdy byste si nemysleli, že na střední škole v Lakewoodu byla nějaká atraktivní Afroameričanka. .“ Protože všechny obrázky a modely byly bílé. A redaktoři byli bílí a nenapadlo je; nebylo to v jejich zorném poli. Takže takhle jsme to někdy museli zažít ve Spojených státech. Jensi, chtěl jsi něco říct.

Jens Hansen: To jo. Bývalý americký velvyslanec v Dánsku řekl, když po mnoha letech odcházel, že Dánsko není národ, je to kmen. A myslím, že tam poukázal na důležitou [věc], že být malou… komunitou pro celou zemi… víš, je tu spousta věcí, které nás spojují zvláštním způsobem.

Jsme v procesu učení, abychom se setkali, porozuměli si a byli spolu s jinými kulturami. A je to [stále] proces učení, který si myslím, že tento incident ve skutečnosti urychlí. Ale myslím, že musíte přiznat, že v Dánsku, když vidíte menšiny v médiích, je to často v jejich roli menšin. Víte, muslimská dívka [která] se stala pilotkou, nebo co to je – takový příběh. Takže jsme nedozráli do situace, kdy jsou lidé pouze ukazováni jako lidé a jsou náhodou z nějakého náboženství nebo tak něco.

Ale abych vám řekl příklad, který to pro mě trochu uvedl do perspektivy, byl minulý týden. Minulý pátek jsme šli na každoroční ples na střední škole mé dcery. A tam mají velmi tradiční dánský tanec. A na této velmi staré dánské kultuře se podílelo několik muslimských dívek se svými šátky. A když jsem se na to podíval, cítil jsem se jako novinář a myslel jsem si, že to je každodenní integrace. Jsou tam prostě se svým pohledem, svým dosahem a svými šátky. A [nebyly] žádné námitky a nikdo si toho nevšiml; žádný příběh v tom není.

Takže je to samozřejmě schopnost integrovat jiné kultury, pracovat na každodenní úrovni. Ale rozhodně jsme neměli stejnou příležitost získat v tom zkušenosti jako Spojené státy nebo jiné kultury. Mám dceru žijící v Londýně, a to je docela jiný obrázek, řekla. Byla to zajímavá zkušenost, ocitnout se v tavícím kotli lidí ze všech zemí. To v Dánsku ještě neviděla, protože jsme spíš kmen. Jsme v pohybu směrem k multikulturnější společnosti.

Roy Peter Clark: Pro naše posluchače několik rychlých otázek: Kolik lidí má Dánsko?

Jens Hansen: Pět milionů plus.

Lone Vandborg: Plus. 5.1 nebo tak něco.

Roy Peter Clark: Kolik dánských mluvčích je na světě? Je to poznat?

Lone Vandborg: Možná 5,5?

Jens Hansen: Maximálně 5,5.

Lone Vandborg: Nemyslím si, možná, [že] se to dá naučit jinde než v Dánsku.

Roy Peter Clark: Lidé, kteří chodí do školy ve Spojených státech, si Dánsko představují jako Vikingové... Ztotožňujete se ještě s vikingskou kulturou? Nebo je to stereotyp? Stále chodíte do světa a nacházíte věci a přinášíte je zpět?

Peter Jacobsen, Jens Hansen, Lone Vandborg (společně): Ne, fakt ne.

Lone Vandborg: Neztotožňuji se s vikingskou kulturou.

Peter Jacobsen: Víte, většina opravdu drsných Vikingů byli skutečně Norové.

Roy Peter Clark: Aaah, dobře. Oni byli chuligáni a ne zábava , že?... Chtěl jsem se vás zeptat na pokrytí této události v mezinárodním měřítku a na to, co jste viděli, že jste si mysleli, že je to nějak zodpovědné – a zda jste viděli nějaké příklady pokrytí, které jste považovali za trochu nezodpovědné , jen tak mimo mísu, a chybná charakteristika toho, co víte o zemi, kultuře nebo události?

Lone Vandborg: To, co jste řekl o tom stereotypu – jsme za to tak vinni i doma v Dánsku, protože dobře, jen abyste se rychle vrátili, až uvidíte… mladé muslimy, budou mluvit o muslimských otázkách, a ne o fotbalový zápas, fotbalový zápas. A pak měli „60 minut“ – It byl „60 minut“, že? – že v dánské televizi ukazovali, že to udělali o Dánsku, a já si pamatuji, jak jsem seděl doma a říkal jsem si: „Bože, oni jsou tak stereotyp nás se všemi těmi blonďatými lidmi!“ A vím, že to bylo to, co chtěli udělat, ale, víš, pak člověk občas ochutná vlastní medicínu. A vy říkáte: 'Aha,' a pak z toho sundáte vrstvu a řeknete si: 'No, možná to je způsob, zaprvé, my jsme, a pak to je způsob, jakým ostatní svět by nás mohl vidět,“ a to bylo velmi zajímavé. Ale [moje] první vnitřní reakce byla: „Bože, nemůžu uvěřit, že to udělali. To je takový stereotyp.' A tak svými stereotypy zasáhneme spoustu jiných lidí a jak to děláme. Takže si myslím, že je velmi dobře, že máme celou tuto rozpravu nyní.

Roy Peter Clark: Vždycky jsem se smál, když se mnou Dánové mluví o Švédech, pokud jde o rozdíly v etnické rozmanitosti/kulturní rozmanitosti ve Skandinávii, která z dálky pro lidi někdy [ve] Spojených státech vypadá jako jedna velká věc. Dokud tam nepojedete a neuvědomíte si, jak velká rozmanitost je tam i ve skandinávské kultuře. Viděli jste nějakou jinou žurnalistiku, která vás zajímala o tomto zpravodajství po celém světě, o které si myslíte, že se trefila do cíle nebo se minula?

Jens Hansen: Myslím, že někteří minuli cíl, zvláště v cizí kultuře, cizích zemích. Nemluvím teď konkrétně o všech islámských zemích, ale o zemích, ve kterých skutečně existuje kulturní rozmanitost [ve srovnání] s Dánskem. A myslím, že Dánsko se zde ukázalo nepříliš férovým způsobem. Ale myslím, že je to součást nákladů, řekli byste.

Myslím, že když se podívám na západní média, to, co jsme viděli v Dánsku, bylo [přinejmenším] zaujaté a stereotypní, za které jsme [také] obvykle vždy [jsme] vinni. A myslím, „60 minut“ je dobrým příkladem, který jsme také viděli, protože o této produkci bylo v Dánsku podrobné zpravodajství: jak jejich novináři vstoupili do Dánska a ve velmi krátké době s různými požadavky na to, co jste chtěli slyšet, [vybudoval] příběh z tohoto úhlu. Je to kritika nejen tohoto proudu, ale i způsobu, jakým pracujeme s novináři.

Roy Peter Clark: Když se vrátím k mé charakteristice zpráv, když mluvíte s téměř kýmkoli, kdo z toho či onoho důvodu nemá rád tisk, zvláště když se na něm praktikuje, stížnost je téměř vždy stejná: „Nezastupovali mě tak, jak se vidím, nebo jak se cítím, že jsem.“ A je zajímavé, že by to mělo být [případ] i pro novináře, kteří tuto zkušenost mají.

Jens Hansen: Jo, jestli můžu přidat poznámku. V Dánsku vedeme debatu [o tom, jak velkou odpovědnost má novinář skutečně popsat kontext, v němž je problém popsán. A myslím, že většina krizí... mezi zdroji a novináři [je], když se očekávání [jako] skutečného kontextu hodně liší. Chci říct, že se tam vede rozumná debata o profesionálních hodnotách a přinejmenším někteří novináři v Dánsku říkají, že je dnes větší potřeba, aby novináři byli zodpovědní za to, že jsou v kontextu velmi spravedliví. Snaží se popsat něco v kontextu, o kterém zdroje vědí, že to je. Nejde tedy jen o to vidět to například ze strany zdroje, ale také z kontextu... Takže být zodpovědný vůči kontextu je velmi — podle mého názoru — velmi [důležitá] záležitost spojená s žurnalistikou.

Roy Peter Clark: Děkuji mnohokrát. Toto byl podcast o všech otázkách žurnalistiky souvisejících s vydáváním kontroverzních karikatur v Dánsku a našimi hosty byli dánští novináři Peter Jacobsen, Jens Hansen a Lone Vandborg. Moc, moc děkujeme a těšíme se, že se od vás v budoucnu dozvíme více.